Baroko a duchovní hudba, MFDH „Šumava – Bayerischer Wald“, 26.-27. 5 2023
V pátek ráno se Mariella vydala po delší době na koncertní zájezd. Ten byl tentokrát spojen s projektovým dnem na téma „Baroko a duchovní hudba“.
Autobus, do kterého jsme se nastěhovali sice nevypadal nic moc, zato pan řidič byl opravdu príma.
Naše první zastávka byl zámeček Lužany nedaleko Přeštic. Dnešní zámek je již postaven v novorenesančním stylu, ale část přízemí a hlavně sklepy jsou původní, barokní. Zámeček jsme si prohlédli rozděleni na dvě party, abychom si všichni pěkně užili nejen interiéry, ale také romantickou zahradu. A protože nám počasí opravdu přálo, piknik na trávníku byl velmi příjemný. Ještě nezbytná společná fotka a už jsme odjížděli směr Klatovy.
Ubytovali jsme se v klatovské škole, kde jsme nocovali a také jsme se později potkali s panem sbormistrem Vítem Aschenbrennerem, ředitelem Mezinárodního festivalu duchovní hudby, který nás na festival pozval a připravil pro nás dvě krásná místa na naše koncerty.
Odpoledne jsme chvilku společně pracovali na našem duchovním repertoáru, pak trochu odpočívali, ulehčili jsme zásobám od našich starostlivých maminek (a tatínků). Kolem páté hodiny jsme se vydali na cestu do kostela sv. Prokopa v Nezdicích u Borov. Po krátké zvukové a prostorové zkoušce bylo pro děti připraveno krásné pohoštění – pití teplé i studené, jídlo slané i sladké, všeho dost, každý si vybral. Největší atrakcí přestávky byl kulečník, ten byl stále v obležení. Kulečník přežil bez úhony, ale sbormistry trochu dráždily hlasité výkřiky a povzbuzování, když měl být odpočinek a hlasový klid ☹. V sedm začínal koncert. Přijel za námi také klavírista, Honza Kubeš. Přednesli jsme svůj duchovní repertoár a přidali ještě plzeňské písničky. Bylo vidět, že se sboristé moc snaží odevzdat co nejlepší výkon a bylo to také slyšet. Moc děkujeme.
Od paní starostky Nezdic dostaly děti jako dárek malé baťůžky. A ty se moc hodily hned druhý den. Po koncertě děti ještě ozobávali co zbylo z občerstvení, jenže nálety komárů nás zahnaly do autobusu a hurá do Klatov. Příprava na společnou noc byla náročná. Někteří sboristé se z celého zájezdu nejvíc těšili právě na ni – že budou se svými kamarády 24/7. K jejich velké radosti si mohli povídat a povídat a povídat…. Tedy k malé radosti sbormistrů i po večerce. Nakonec přece jen všichni usnuli a nikdo nemusel být ze společné „ložnice“ vykázán. Dobrou noc!
V sobotu ráno běžel Honza Krček s jedním pomocníkem do obchodu pro čerstvé pečivo pro celý sbor a přibral i plátek šunčičky pro každého. A pak už si šel každý „nafasovat“ croisant, pečivo se šunkou, džusík a latté (mělo být kakao, ale neměli ho). Někomu ještě zbylo něco z domova, takže hlady netrpěl nikdo.
Museli jsme rychle sbalit, protože nás čekal náročný den. Uklidili jsme „ložnici“, s novým panem řidičem (neméně sympatickým) naložili saky i paky do autobusu a vyrazili. Prohlédli jsme si působivou barokní lékárnu, v krásně opravených barokních katakombách pozdravili mumie, nahlédli jsme i do ukázkově barokního (jak se v Klatovech říká) „bílého kostela“ na náměstí. A protože nám z toho baroka trochu vyhládlo, vydali jsme se na oběd do klatovského KFC. Tam jsme se přesvědčili, že na slušnost lidi stále slyší. Hanička Macháčková šla pochválit personál, jak krásně a rychle nás stihli nakrmit a manažera KFC pochvala tak potěšila, že všechny naše sboristy obdaroval náramečky s logem KFC. Je to drobnost, ale děti měly velkou radost.
Krátce po jedné hodině už jsme odjížděli směr Bavorsko. Dojeli jsme pod lanovku na Silberberg. Kdo může říct, že měl koncert nahoře na hoře? Mariella. Opravdu!!! Nejprve odjel nahoru na horu dvojsedačkovou lanovkou Honza, pak piáno, pak stojánky, a pak všichni ostatní. Někteří se trochu báli, ale všichni překročili svůj stín a nahoru na horu se dostali. Koumali jsme, kde nahoře na hoře vezmeme elektřinu, ale světe div se BYLA TAM!!! Klavír měl jednu nohu šikovně podloženou kameny, sedačka pro klavíristu stála našikmo, takže při hraní jste se museli jednou nohou opírat o kámen, s notami si laškovně pohrával větřík, sboristé si hledali místečko mezi šutry a šutříky, ale všechno tak nějak šlo. Zvuková a prostorová zkouška ukázala, že skála krásně odráží zpěv a sbor je tak vlastně ozvučen. Další setkání s panem docentem Aschenbrennerem, který se přijel podívat na výsledky naší práce. Čekal nás nejtěžší úkol, doprovodit bohoslužbu slova skladbami z našeho duchovního repertoáru. Bylo opravdu teplo, sluníčko se opíralo do skály a mezi každou skladbou bylo kratší či delší povídání. Pokaždé bylo třeba se zaktivizovat a vydat energii pro krásný zpěv. Všechno jsme velmi krásně zvládli, jen pět sboristů si šlo během zpívání odpočinout do stínu. Pan farář nás moc pochválil a také pan docent byl opravdu spokojený. Máme velkou radost. Myslím, že to byl mimořádný zážitek.
Všechno a všichni jsme se svezli lanovkou zase dolů a naposledy naložili do autobusu. S pocitem dobře vykonané práce jsme se vydali k domovu, kam jsme také za zpěvu, v naprostém pořádku dojeli. Dva dny plné práce, nových vědomostí, ale také zábavy utekly strašně rychle. Snad nám vzpomínky zůstanou krásné a na dlouho.
V Plzni 28.5.2023
za celý realizační tým - Honzu Krčka, Haničku Macháčkovou a Honzu Kubeše
vaše Hanka Bezděková